Irena Duchoňová

Medvědí stezka - stezka odvahy?

V srpnu jsem s dcerkou vyrazila na výlet. Na Šumavu. Dlouho jsem v průvodcích a na netu vybírala ideální výlet pro první seznámení se Šumavou. Chtěla jsem, aby se mi v jedné jediné túře spojila jak krása cesty, tak přírody a také možného nečekaného setkání s dosud nepoznaným. Ze všech možností to nakonec "vyhrála" Medvědí stezka, a jak už teď mohu prozradit - splnila všechna očekávání, i ono s tajemným setkáním.

6.10.2014 v 14:42 | Karma článku: 10.33 | Přečteno: 471 | Diskuse

Irena Duchoňová

Puntíky

Doma máme nový hit. Puntíky. A ne ledajaké! Červené a černé. Jen tyhle dvě barvy totiž ve škole frčí a kdo je má (ty červené) nebo nemá (ty černé) je prostě cool. Nevíte o čem že je řeč? Nic se neděje, taky jsem byla až do půlky září zcela nepolíbená touto mánií.

2.10.2014 v 8:55 | Karma článku: 7.51 | Přečteno: 336 | Diskuse

Irena Duchoňová

Proměny

Říjen je pro mě zvláštní měsíc. Každý rok čekám na to, co zajímavého přinese. Jeden rok to bylo narození mé dcerky, jiný pak začátek vysněného studia, další uzavření důležitých smluv. Letos to začíná hodně zajímavě - a o pár dnů dřív. Proto už teď začínám mít pocit, že vše, co se děje, se nese v jediném hlavním tématu - proměna.

1.10.2014 v 9:00 | Karma článku: 6.44 | Přečteno: 252 | Diskuse

Irena Duchoňová

Škola jako kamarádka?

Mám prvňačku a tak nám 1. září do života vneslo plno změn. Do rodiny nám nakráčela škola. Sice byla první tři dny usměvavá, cukrbliky rozhazovala do všech stran a radostně cvrlikala, jak je vše skvělé a že se všechno zdaří. Teď u nás bydlí týden a úsměv, aspoň mě, mizí z tváře. Zjišťuji totiž, že ačkoli se škola zdála jako sladké pokračování dětství, po pár dnech se z ní stává docela solidní uzurpátor. Ona se nám totiž doma pořádně zabydluje - chápu, možná s námi zůstane celých 18 let - ale to nic nemění na tom, že dalšího člena rodiny už jsem opravdu nechtěla.

9.9.2014 v 10:01 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 436 | Diskuse

Irena Duchoňová

Potřebujeme pravidla?

Známe to asi všichni. Pravidla. Pravidla pro chování na silnici, na kole, na hřbitově, v lese, v hotelu či obchodě... Jako by celý život kolem nás byl polepen různými řády, zákony a kodexy. Říká se, že pravidla nás mají chránit a pomáhat nám. Ale opravdu tomu tak je?

13.8.2014 v 13:35 | Karma článku: 15.57 | Přečteno: 749 | Diskuse

Irena Duchoňová

Ach jo, kde se to v nás bere?

Mluvila jsem s kamarádem, co kandiduje za jednu z politických stran do voleb. Trochu jsme se dotkli tématických okruhů předvolební kampaně, ale stejně jsme nakonec zkončili u útoku na českobudějovického primátora. Jako budějovičačka pana primátora znám z oficiálních akcí a občas z potkání se ve městě. Nic víc. Je mi líto, že mu ublížili a musela zasahovat policie. Je mi líto, že odpor k některým politikům přerůstá ve verbální i neverbální agresi. Pana Thomy, jakkoli je mi vzdálený, je mi lidsky líto. Nikdo nemá být bit. A tak se ptám: "Kde se to v nás bere? Proč jsme agresivní na druhé i na sebe?"

12.8.2014 v 2:25 | Karma článku: 10.18 | Přečteno: 633 | Diskuse

Irena Duchoňová

Křesťanství - naděje pro dnešek?

Rozečetla jsem novou knihu - Křesťanství a moderní kultura - od M.P.Gallaghera. Autor ji v roce 1990 vydal jako soubor esejů z různých časových údobí. A ačkoli kniha odráží situaci hlavně v Irsku a česky vyšla až v roce 2004, připadá mi pořád aktuální. Témata jako ateismus, povrchní víra nebo lhostejnost se naší společnosti velmi dotýkají.

10.5.2014 v 16:50 | Karma článku: 4.42 | Přečteno: 126 | Diskuse

Irena Duchoňová

Iveta B.

Už týden sleduji kauzu sebevraždy Ivety B., poctivě čtu každý článek, který je publikován. Nejsem ani novinář, ani policista, ani šmírák. Dokonce ani nepatřím mezi obdivovatele zemřelé. Zajímají mě vedlejší tóny a věty této kauzy. A v hlavě mi víří plno otázek, jako: Proč hodně talentovaní lidé umírají vlastní rukou? Proč zrovna smrt na kolejích? Jaký byl vztah mezi Ivetou B. a její matkou a jejím synem? Opravdu se stala obětí domácího násilí a sebevražda byla jedinou možnou cestou jak z něho utéct? Na tyto otázky asi nikdy nedostanu odpověď. Na tu nejdůležitější bych ale odpověď chtěla. Ptám se tedy sebe i vás, čtenářů a blogerů: kde je hranice novinářské etiky u kauz jako je tato?

5.5.2014 v 9:17 | Karma článku: 5.85 | Přečteno: 202 | Diskuse

Irena Duchoňová

Retro

Podle wikipedie je retro obecné označení pro něco minulého, zaniklého, bývalého, může se jednat o označení pro cokoliv zpět v čase. Celý minulý týden jsem si takové "retro" užívala. Jenže ne televizní či hudební, jakkoli mám ráda filmy s Oldřichem Novým a Abbu, ale retro vztahové. Bylo zvláštní se po víc jak pěti letech potkat s kolegy a kamarády, které jsem celou dobu neviděla, a ještě zajímavější setkání pak bylo s bývalým partnerem. Šedivé vlasy a vrásky ve tvářích, bylo asi to nejméně překvapivé. Stáří se přeci nikomu nevyhne a přibývající roky jsou znát na každém. Šok jsem utrpěla spíše při hovorech, které jsme vedli. Zjištění, že tvář se sice mění, ale životní názory, jakkoli se neosvědčili, zůstávají v nitru člověka a blokují ho, mě ohromili. Copak je možné se měnit navenek a uvniř zůstat stejný? Nepoučit se z vlastních omylů a chyb? Zůstávat stále nedospělým jedincem bez odpovědnosti za sebe a sobě svěřené lidi a úkoly? Mé vztahové retro mi ukázalo, že je možné ano i ne. Ale tam, kde vnitřní osobní růst člověka předčil jeho vizuální proměnu, bylo něco navíc. Radost. Pokoj. Sdílení. Ano, takhle bych chtěla stárnou také.

11.4.2014 v 7:39 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 392 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 546
Jsem jaká jsem a ráda se učím novým věcem. Baví mě žít život. A jako maminka jsem nejspokojenější.