Irena Duchoňová
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 548x
Seznam rubrik
Irena Duchoňová
Teorie tygra v našich rodinách
Nemám ráda recenze na filmy. Většinou mě odradí a pak už na film vůbec nejdu. Nebo naopak povzbudí ke zhlédnutí a samotný film přinese zklamání. A navíc se do kina dostanu jen zřídka, a obvykle na nějakou disneovku. Jenže...
Irena Duchoňová
Trápím se, trápím... a ERU na mé obavy nedbá a nemůže jinak.
Vím, že jsem mimo kontext. Společenský. Politický. Náboženský. Nezajímají mě poslední týden migranti, prezident a ani nadcházející volby. Ale nemůžu si pomoct, už pár měsíců žiju něčím jiným...
Irena Duchoňová
Grupa grupě aneb radost z přijetí skupinou... a Babouci
Máme nové školní zážitky. Na otázku: "Co ve škole?" už nedostávám od dcery odpověď: "Dobrý!", ale dozvídám se stále víc o dění ve třídě i mimo ni. Někdy se vše točí jen kolem psaní či úkolů. Dost často je vyprávění směřováno na děti, paní učitelku a na to, co se ve škole odehrává. Máme tak za sebou kauzu vyšetřování, kdo strčil v šatně spolužáka se zbytky zraku a schodil mu brýle... stejně jako sběr starého papíru a pokus zvítězit v této aktivitě nad "béčkem". Některé dny se ptám sama sebe, jestli se mi současné školství líbí nebo ne, zda by nějaká "alternativa" nebyla lepší. A když je hodně těžko, tak zda mám vůbec šanci něco změnit, udělat jinak. Odpověď pořád hledám a zatím ji nemám. Jak plynou dny, dostávám se do situací, které mění můj náhled. Červenou nití v tom všem je "grupa", či skupina, jak bych asi měla užívat správného českého slova.
Irena Duchoňová
Medvědí stezka - stezka odvahy?
V srpnu jsem s dcerkou vyrazila na výlet. Na Šumavu. Dlouho jsem v průvodcích a na netu vybírala ideální výlet pro první seznámení se Šumavou. Chtěla jsem, aby se mi v jedné jediné túře spojila jak krása cesty, tak přírody a také možného nečekaného setkání s dosud nepoznaným. Ze všech možností to nakonec "vyhrála" Medvědí stezka, a jak už teď mohu prozradit - splnila všechna očekávání, i ono s tajemným setkáním.
Irena Duchoňová
Puntíky
Doma máme nový hit. Puntíky. A ne ledajaké! Červené a černé. Jen tyhle dvě barvy totiž ve škole frčí a kdo je má (ty červené) nebo nemá (ty černé) je prostě cool. Nevíte o čem že je řeč? Nic se neděje, taky jsem byla až do půlky září zcela nepolíbená touto mánií.
Irena Duchoňová
Proměny
Říjen je pro mě zvláštní měsíc. Každý rok čekám na to, co zajímavého přinese. Jeden rok to bylo narození mé dcerky, jiný pak začátek vysněného studia, další uzavření důležitých smluv. Letos to začíná hodně zajímavě - a o pár dnů dřív. Proto už teď začínám mít pocit, že vše, co se děje, se nese v jediném hlavním tématu - proměna.
Irena Duchoňová
Škola jako kamarádka?
Mám prvňačku a tak nám 1. září do života vneslo plno změn. Do rodiny nám nakráčela škola. Sice byla první tři dny usměvavá, cukrbliky rozhazovala do všech stran a radostně cvrlikala, jak je vše skvělé a že se všechno zdaří. Teď u nás bydlí týden a úsměv, aspoň mě, mizí z tváře. Zjišťuji totiž, že ačkoli se škola zdála jako sladké pokračování dětství, po pár dnech se z ní stává docela solidní uzurpátor. Ona se nám totiž doma pořádně zabydluje - chápu, možná s námi zůstane celých 18 let - ale to nic nemění na tom, že dalšího člena rodiny už jsem opravdu nechtěla.
Irena Duchoňová
Potřebujeme pravidla?
Známe to asi všichni. Pravidla. Pravidla pro chování na silnici, na kole, na hřbitově, v lese, v hotelu či obchodě... Jako by celý život kolem nás byl polepen různými řády, zákony a kodexy. Říká se, že pravidla nás mají chránit a pomáhat nám. Ale opravdu tomu tak je?
Irena Duchoňová
Ach jo, kde se to v nás bere?
Mluvila jsem s kamarádem, co kandiduje za jednu z politických stran do voleb. Trochu jsme se dotkli tématických okruhů předvolební kampaně, ale stejně jsme nakonec zkončili u útoku na českobudějovického primátora. Jako budějovičačka pana primátora znám z oficiálních akcí a občas z potkání se ve městě. Nic víc. Je mi líto, že mu ublížili a musela zasahovat policie. Je mi líto, že odpor k některým politikům přerůstá ve verbální i neverbální agresi. Pana Thomy, jakkoli je mi vzdálený, je mi lidsky líto. Nikdo nemá být bit. A tak se ptám: "Kde se to v nás bere? Proč jsme agresivní na druhé i na sebe?"
Irena Duchoňová
Retro
Podle wikipedie je retro obecné označení pro něco minulého, zaniklého, bývalého, může se jednat o označení pro cokoliv zpět v čase. Celý minulý týden jsem si takové "retro" užívala. Jenže ne televizní či hudební, jakkoli mám ráda filmy s Oldřichem Novým a Abbu, ale retro vztahové. Bylo zvláštní se po víc jak pěti letech potkat s kolegy a kamarády, které jsem celou dobu neviděla, a ještě zajímavější setkání pak bylo s bývalým partnerem. Šedivé vlasy a vrásky ve tvářích, bylo asi to nejméně překvapivé. Stáří se přeci nikomu nevyhne a přibývající roky jsou znát na každém. Šok jsem utrpěla spíše při hovorech, které jsme vedli. Zjištění, že tvář se sice mění, ale životní názory, jakkoli se neosvědčili, zůstávají v nitru člověka a blokují ho, mě ohromili. Copak je možné se měnit navenek a uvniř zůstat stejný? Nepoučit se z vlastních omylů a chyb? Zůstávat stále nedospělým jedincem bez odpovědnosti za sebe a sobě svěřené lidi a úkoly? Mé vztahové retro mi ukázalo, že je možné ano i ne. Ale tam, kde vnitřní osobní růst člověka předčil jeho vizuální proměnu, bylo něco navíc. Radost. Pokoj. Sdílení. Ano, takhle bych chtěla stárnou také.
