A tak mi připadá, že vše v posledních týdnech, co přináší média na území naší republiky - ať již další vraždy, nehody, podvody nebo výroky a jednání pana Babiše - vše zapadá do jednoho rámce. Zbavili jsme se křesťanských hodnot v našem všednodenním životě. Na křesťanství založená Evropská kultura je v dle mého v Čechách zcela vyprázdněna. Sekularizace společnosti vyhrála. A co to přineslo? Odcizení. Samotu. Kult osobností se znaky sociopata. Nezaměstnanost. Sebevraždy v nejrůznějších podobách. Beznaděj a bezvýchodnost. Zjednodušeně řečeno, na místa která dříve patřila Bohu, jsme si pozvali bohy a ďábla. Vytvořili jsme si tak "peklo" uprostřed nás.
Uznávám, ani církev - katolická či jiná - není bez viny. Jenže to, jestli věřím v Boha či "Něco nad námi", co přináší naději a morální kodex představovaný osobním svědomím, to už je osobní záležitost jednotlivce. Jestliže otevřu své srdce křesťanskému pojetí Boha, otvírám se Lásce. A tam už není místo pro sobectví a bezohlednost vůči druhým a sobě. Naopak. V naději hledám to nejlepší pro všechny, které mám kolem sebe a pro sebe samého. Mnohdy i na hranici vlastního sebeobětování. Pokud totiž člověk respektuje Boha (v různých obměnách jmen či "něcismu"), má obvykle i ochotu respektovat druhé a je ochotný přiznat vlastní nedokonalosti. Pak najednou, jen tak, jako by mimochodem, se objevují hodnoty v podobě ochoty pomoci, blízkosti, přijetí druhého člověka bez nároků na "superkvalitu". Láska přestává být podmínečná.
Křesťanství u nás reprezentované zástupci křesťanských církví se možná přežilo. Jenže pokud neuchopíme jeho bohatství a dary, zbyde jen peklo. Je na nás, jakou cestu zvolíme.
