S dílem Terryho Pratchetta jsem se poprvé potkala v roce 2001. Postupně jsem objevovala jednotlivé knihy ságy ze Zeměplochy a stával se ze mě "Pračetovec". Od počátku jsem obdivovala Zavazadlo s nožičkama, Lorda Vetinariho, Nobbyho, Smrtě a další postavy, které pan Pratchett uvedl v život. Jako správný Pračetovec jsem si nakonec vybrala svou top postavu, kterou je pro mne bezkonkurenční Bábi Zlopočasná. Jasně, vlastně všechny díly o čarodějkách - Bábi Zlopočasné, stařence Oggové s její Ježčí písní a Magrátě, královně Lancre - jsou pro mne ty nej. Jenže nejen to. Seznámení s dílem pana Pratchetta tím nezkončilo. A tak jsem se dostala i k jeho knihám mimo Zeměplochu. Kuchařka Stařenky Oggové, podle které se dá opravdu vařit (zkoušela jsem to), stejně jako poetické dílko Kde je moje kravička? (dle Pratchetta je autorem Sam Elanius, velitel Hlídky) sice tvoří spojník mezi Zeměplochou a další tvorbou, ale zvyšují tak jen jinakost a hloubku Ne-zeměplošských titulů. A tak mohu všem jen doporučit nejen starší tituly, ale především duo Pratchettových knih z posledních dvou let s titulem Dlouhá země a Dlouhá válka. A pak je tu samořejmě převedení Pratchettových děl na prkna co znamenají svět a na filmová plátna! Pratchett totiž se svou tvorbou přerostl běžnou novinářskou a spisovatelskou úroveň.
Možná se zeptáte, proč to. Proč jsem "Pračetovec". Protože. Protože mne stále fascinuje schopnost pana Pratchetta vysvětlit naprosto neotřelým způsobem fungování základních lidských vztahů a reality (např. tato citace z poslední knihy: "Když se něco sere, tak se to sere a sere se to čím dál víc."), stejně jako propojení reality a fikce, kterou Pratchett své čtenáře trvale vystavuje (třeba když je nechá v jedné své knize přemýšlet nad tím, zda zmiňovaný ostrov opravdu existuje). Protože Pratchettovi knihy jsou plné skvělého anglického humoru, který je čitelný i českým čtenářům díky skvělému překladu pana Kanturka. Protože Pratchett hru se slovy dovedl k dokonalosti a díky panu Kanturkovi jen těžko najdete nádherněji rozehranou hru s naší mateřštinou. Protože mi Pratchettovi knihy pomáhají nalést klid, když jsem vzteklá; radu, když nevím kudy kam; nadhled, když mi připadá, že některá situace nemá východiska; a hlavně - vždy přinášejí vtip a naději. Teď, po smrti pana Pratchetta, již nové knihy nebudou. Bude mi moc chybět. Ale stejně až se někdo zeptá mé dcery, co by si asi tak maminka přála k vánocům, odpoví bez zaváhání: "Pratchetta!".
Pane Pratchette, velmi Vám děkuji, že jste svým dílem vstoupil do mého života a již dlouho mne takto provázíte. Kéž Vám všechny postavy, kterým jste dal život přinesou nesmrtelnost srovnatelnou se Shakespearem!
