O migrantech se píše, mluví, čte, kritizuje, pojí se s nim emoce. O emigrantech se píše taky, emoce už se k nim moc nepojí, kritizuje se jen tak někdo a články o nich čte málo kdo. Nájezdníci jsou popíráni jako vyšumělé víno. Jenže asi to není úplně jednoduché.
V roce 1998 jsme stála na vyhlídce nad Vídní. Čučela jsem do krajiny, na Vídeň, a jako dominantu měla mešitu. Kámoš z Vídně pravil (samozřejmě německy a já si něco musela domyslet): "Hele, tohle tu máme. Před sta lety tu odtud evropští císaři a vládci vyháněli muslimy... a my jim to tu teď sami postavíme!" Klepala jsem si na čelo a říkala si, že tohle v Čechách nebude možné. Že přeci žádný racionální politik nepostaví islám nad křesťanství.
V roce 1999, tedy rok před státnicemi, jsem kvůli kámošce co psala diplomku o islámu, vlezla do Vídeňské mešity. Teda, já psala o hinduismu, takže to fakt bylo jen kvůli kámošce. Nebála jsem se, a ani nic nečekala. Chtěla jsem jen cizojazyčný materiál do diplomky. Došla jsem do modlitebny, hurá! Jenže v zápětí mě zastavil fousatý chlapík a vyvedl mne do předsíně. Tam jsme se nedokonalou němčinou - z jeho i mojí strany - mnou způsobené hříšné jednání snažili vysvětlit. Já dostala info, že místo pro ženy je jinde; on info, že jsem katolička a nehodlám konvertovat. Měli jsme snahu se domluvit, takže jsem odcházela se spoustou tiskovin a s vědomím, že jsem kráva, která vlezla do mužského prostoru, a že jednou, až islám bude vládnout světu, tak já budu vazal, který bude platit daň za život, ale bude žít.
V roce 2000 jsem si pak ve Wiener caffe povídala s kámošem belgičanem o multi-kulti v Belgii. Samozřejmě - padla i další témata jako spojení vídeňské kávy a sarchr dortu. Jenže muti-kulti převážilo a já šla na kolej s pocitem, že Čechy se svou multi-kulti uzavřeností nejsou zase tak špatné místo pro život a že život s cikány je vlastně vpohodě.
Uplynulo 15 let a má zkušenost se vrací. V Čechách žijí muslimové a stavíme mešity. Křesťané jsou znovu zabíjeni za to, že jsou křesťané. Nekřesťané nemají v očích muslimů žádnou hodnotu. A multi-kulti je tak zaběhlé, že lecjaký právník očekává byznys ze strany migrantů za špatné zacházení. Šílený proroctví se plní. A já mám strach. Ne z válečných uprchlíků, ale z toho, co přijde. Bojím se nacionalismu, který bude víc a víc eskalovat. Bojím se rozhodnutí politiků, kteří se mohou mýlit. Bojím se změny klimatu v Evropě, které může mít za důsledek zánik evropské kultury. Bojím se našich chybných postojů a skutků, které se sice nyní mohou zdát jako maximální dobro, ale v dalších generacích nám za ně nebudou děkovat.
A tak se chci zeptat: jak jste na tom vy s migranty, emigranty a nájezdníky, který je teď v Evropě odhadem víc než 630 tis, vy? Jaké emoce máte? Máte řešení? Je možné udělat něco pro změnu stávajícího stavu? Má Evropa naději?
